Proč šetřit na nepravém místě?

Děti prostě mají tu smůlu, že jsou ve svých přáních omezené limitem zvaným nedostatek peněz. Ať už si přejí cokoliv, jenom málo z toho si mohou dovolit. Někdy proto, že na to všechno nestačí kapesné, jindy proto, že jim to rodiče z nějakého důvodu jednoduše nekoupí. Zpravidla proto, že jde o příliš drahý špás, který není zase až tak důležitý, aby ho dítě muselo stůj co stůj mít.

Z dětí vyrostou dospělí lidé, kteří už mají o poznání větší finanční možnosti. Prostě proto, že si vydělávají. Ale na realitě, jež byla výše popsána, se toho přesto moc nezmění. Rozdíl je logicky v tom, po čem takový dospělý člověk touží, ale jinak je vesměs identický ten fakt, že si jeden nemůže dovolit všechno to, po čem jeho srdéčko prahne. A opět proto, že je to zbytečný drahý špás. Anebo také ne.

Takoví dospělí pak například touží namísto drahého hracího domečku po ještě dražším domečku skutečném. Po nemovitosti, ve které by si nemuseli hrát na bydlení, ale ve které by opravdu bydleli. Po věcech, se kterými by si doma rádi „hráli“, ač nejde o hračky v pravém smyslu toho slova, které by chtěli mít pro jejich užitkové vlastnosti nebo třeba i jenom pro parádu.

I dospělí lidé mají své potřeby a touhy. A pokud jsou tyto důležité a člověk si je přesto nemůže dovolit, pak pomohou už jenom .

Takovými řešeními mám na mysli pochopitelně půjčky. Protože půjčit si na něco peníze je nejednou ta jediná možnost, jak to také včas získat. Případně jak to vůbec získat.

O půjčku lze žádat kupříkladu v bankách. Jenže ač tyto mívají peněz nejednou jako šlupek, ne vždy jsou ochotné je půjčit. Z toho prostého důvodu, že mají nastavena přísná kritéria, v nichž mnozí ze žadatelů neuspějí, od nahlížení do katastru dlužníků až po prověřování výše příjmů.

A co si má počít člověk pak? Obrátit se jako v dětství a jít si rezignovaně po svých?

Jistě, i to je možné, ale není to rozhodně to nejoptimálnější řešení. Nebo to aspoň to nejlepší řešení být nemusí. Protože jsou tu přece ještě i jiné možnosti. Třeba hypotéka bez doložení příjmu. Při níž, jak je zjevné již z názvu, nikoho nezajímá, kolik si ten který člověk vydělává. A tak si tu přijde k penězům klidně i ten, kdo by u klasických bank neprošel.

A pak už si člověk může pořídit to, co potřebuje, po čem prahne. A nemusí jít jako v dětství se slzami na krajíčku pryč jenom proto, že má zrovna prázdnou pomyslnou kasičku.